Jídlo

Vyspělá společnost lovců mamutů byla schopna díky svým komunikačním schopnostem a vyspělým loveckým zbraním prakticky ulovit vše. Od složitého úkolu, který představoval lov mamuta předpokládající  promyšlenou organizaci a dokonalé zbraně (nalezeny až 10 cm velké pazourkové hroty, které se nasazovaly do oštěpů) až po lov malých zvířat, na který stačily jednoduché nástroje – sítě a klacky  - a mohly je zvládnout i ženy a děti.

Lovci se zaměřovali zejména na lov mamuta srstnatého, koňe sprašového, soba polárního, vlka obecného, lišku polární, lišku obecnou, zajíce běláka a rosomáka.

Občas také lovci útočili na veledaňka, zubra, pratura. Lovci se také setkávali s volně žijícími nosorožci srstnatými, hyenami jeskynními,  kočkami divokými, pižmoňi, lvi jeskynními, medvědy jeskynními a medvědy hnědými.

Organizaci lovu mamutů neznáme. Lze dedukovat využívání přírodních pastí – srázy, zamrzlé tůně a bažiny – kde byly slabší nebo mladé kusy cíleně naháněny.  Skupiny lovců také prováděly z větší vzdálenosti načasovaný náhlý útok vrhajícími oštěpy a ve skrytu čekali až raněné zvíře zeslábne a bude snadnější kořistí.

K lovu ptáků mohly sloužit dřevěné šípy s tupými konci, které nepronikly peřím, ale zabily nárazem. Rybolov umožňovaly kostěné harpuny na dřevěné násadě, pletené sítě a z proutí a lýka pletené koše a vrše.

Přebytečné maso z větších úlovků bylo zpracováváno pro dlouhodobé skladování a tvořilo rezervu pro nepříznivá období. Užívaly se sice archeologickým záznamem nedoložitelné, ale za pomocí etnografických paralel předpokládané způsoby úpravy masa sušením na slunci a v ohni, který je současně vyudil. Z jiných lokalit je doloženo uchovávání masa také v zemních jámách – přes léto rozmrzala jen povrchová vrstva půdy asi do 1 m hloubky, takže bylo možno vykopat jakousi přírodní lednici a promrzlá půda uchovala maso stejně jako současné mrazničky.

Druhým hlavním způsobem získávání potravy byl sběr rostlinné stravy – sběr pravděpodobně zajišťoval víc než polovinu celkového množství potravy. Díky extremnímu klimatu krajina disponovala obrovskou  diverzitou. Každé vlhčí a zastíněné místo bylo porostlé lesem, v údolích potoků se nacházely druhově bohaté louky, svahy zaujímala step. Během několika set metrů chůze bylo možno projít v podstatě několika vegetačními pásy. Taková krajina nabízela nepřeberné množství rostlinných druhů s širokou možností využití – sběr bobulí, kořenů a natí, získávání hlíz, sběr hub apod.(doloženo drcení rostlinné stravy).